Programátorka – péče vítězí

Novela o nezdolné bojovnici

Text © Vratislav Mlčoch

(Pokračování z minulých našich novin)

* - 7 - *

ezůstala jsem ani sama. O mladou, sebejistou a luxusně honorovanou paní šéfovou začal ihned být velký zájem a já si mohla vybírat. Ale zařídila jsem si to jinak. „Co je v domě není pro mě,“ stanovila jsem si pravidlo zkušených svůdníků a svůdnic, kteří do práce nechtějí tahat své rodinné problémy. Tak jsem se poohlédla po koloušcích v podnicích, kde jsem instalovala své moduly pro počítače. Fakt jsem neměla náladu na starší zkušené chlapy, zkažené a zlenivělé díky nevhodné výchově jejich matek a partnerek.

„Ukaž, miláčku, já to udělám za tebe a ty si raději odpočiň,“ říkají ty kozy a po pár letech se nestačí divit, jaké líné hovado se jim doma válí. Takovou blbost já dělat nebudu a už vůbec nehodlám nějakému podobnému lenochovi vytloukat z hlavy to jeho nemožné jednání. Ti mlaďoši se přece jen dají snadněji zvládnout než dospěláci, kterým se lenost zažrala do celého těla, zvláště mozku. Navíc, když mi nesedli nebo se nechovali dostatečně vstřícně, fofrem jsem je vypakovala. Škola mých rodičů se nezapřela.

Pak jsem si vybrala jednoho šikovného mladíka z cizího podniku, kde jsem právě seřizovala jednu svou mašinku. Stál u vedlejšího stroje, čistý a upravený, žádný špindíra jací chlapi zhusta bývají, a seřizoval tam nějaká táhla a malé pákové převody. Pracoval tiše a pečlivě, vše si několikrát ověřoval a šteloval správné nastavení kontramatkami a čepy plus závlačkami, dokud nebyl úplně spokojený. Taková pečlivost se mi tuze líbila, protože já nebyla jiná. Tak jsem se s ním o pauze dala do řeči a nechala si od něj tu jeho práci důkladně vysvětlit. Líbilo se mi, s jakým entuziasmem o své práci hovoří a jak jí rozumí.

Nebyla jsem nesobecká, podobné mechanické převody jsem čas od času musela také používat a s firmou, co mi je vyráběla a sestavovala, jsem nebyla právě spokojená. Takovýto fachman by se mi hodil do týmu aspoň na částečný úvazek. Nanesla jsem mu na zkoušku jeden z problémů, který jsem právě řešila, on popadl blok a tužku a v cuku letu měl hotový správný náčrtek včetně několika výpočtů přenášených sil, což jsem obdivovala. Mně to trvávalo o dost déle. Tak jsem ho po šichtě pozvala na kávu, abychom to detailněji probrali.

Tam jsme probrali několik podobných případů a koloušek jen zářil, že se může blýsknout před ženou, která jeho práci nejen rozumí, ale také ji potřebuje. Naparoval se a já to brala, protože to nebylo pouhé chvástání, ale odborná diskuze. Káva přešla ve víno a dobrou večeři a já měla před sebou několik vyřešených případů i s výpočty. „To je všechno moc krásné, ale kdo mi to vyrobí?“ nadhodila jsem ten nejožehavější problém. „Těm mým lemplům moc nevěřím,“ povzdechla jsem si, protože tomu tak skutečně bylo. Ta jejich udělátka často nedělala to, nač byla sestavena. „To není problém,“ usmál se on. „Já mám malou dílnu se soustruhem, frézkou a dalšími stroji a větší případy si nechávám vyrobit u odborné a spolehlivé firmy,“ a mně odlehlo. „Co kdybyste s námi čas od času spolupracoval?“ optala jsem se na oko lhostejně. „Rád a ochotně,“ a mně spadl kámen ze srdce.

Pak jsme hovořili už více méně nezávazně a soukromě a mne radostně překvapilo, že se s ním dá rozumně mluvit i o jiných věcech než byla ta jeho táhla a převody. Z restaurace nás nakonec museli vyhodit a já si ho vzala domů. Mile mě překvapil i tam. Věnoval se té mé malé (no, malá zrovna nebyla) s podobnou pečlivostí a vynalézavostí jako těm svým mašinkám a já jen předla. Ideální muž zkrátka. Tak jsme si ráno definitivně plácli, protože i on byl spokojený se mnou, a já rovnou projednala rozšíření svého týmu s naším vedením. Byli spokojeni i oni a protože jsem nebyla jediná, kdo v naší firmě někoho takového potřeboval, vzali jsme ho rovnou na plný úvazek.

Chápala jsem velmi dobře, že druhého takového jen tak nenajdu a tak jsem svou vzteklost začala zase držet na uzdě. I v tomto mi výchova mých rodičů tuze prospívala.

Ještě jedna věc mi tuze prospěla, i když potajmu – první nefalšovaný orgasmus s chlapem. To je, co? Po tolika letech důvěrného soužití s muži a několika nevěrách poprvé! Ale počítat se to dá jen z půlky. Nedošlo přitom totiž k penetraci, jen jsme se mazlili po francouzském způsobu v poloze 69 na boku. Ta poloha není pro ženu moc pohodlná, tedy pokud jí volnou nohu nedrží něco ve výšce (nebo někdo, ale to už se blíží k pornu), a tak celkem přirozeně jsem se ocitla po chvíli nad ním. Face sitting. Pár okamžiků to se mnou nic nedělalo dokud jsem si neuvědomila, co dělám a jak moc mám toho chlapa podrobeného. Úplně totálně, stačilo jen pořádně dosednout a začal by se dusit. Nos ve vagíně, ústa ve vulvě. To mě rozrajcovalo na ultimo a já začala normálně ejakulovat nebo jak se tomu u ženy správně odborně říká. To už se začal dusit a topit doopravdy a já se musela trochu nadzvednout. Škoda, mou rozkoš to umenšilo. Ale užila jsem si! Užil si i on, protože jsem si dala na jeho údu záležet a párkrát jsem ho přitom citelně kousla do žaludu. Hotová divoženka!

Ještě jedna emoce se mi do tohoto milování vloudila, a sice pomsta. Pomsta za všechna skutečná i domnělá příkoří, která na mně všichni ti mí milenci i ten můj ne-manžel spáchali a já si tu pomstu začala suprově užívat. Moje rozkoš a jejich pokoření se mi slily v jedno a má pomsta se stala sladkou a výživnou, mnohem výživnější, než kdybych je například zaživa stahovala z kůže. Nevím, jak se přitom cítil ten můj a zda něco podobného chápal nebo ne, nikdy jsem s ním o tom otevřeně nehovořila a jakékoliv detailní zmínce se vyhýbala, natož abych něco rozpitvávala, bylo to mé nejhlubší tajemství a já si je vzala do hrobu. Tedy až na tuto zmínku. Ale jeho první reakce na to mi přímo vzala dech.

Vzal to sportovně, nazval to potápěčským tréninkem mezi žraloky a smál se. Smála jsem se s ním, protože jsem byla ráda, že to nepochopil jako útok na jeho mužskou sebeúctu. Ale mou obavu, že si to vyloží špatně, to neumenšilo. Jenže on se ukázal jako supermuž, jehož sebeúcta nestojí na vratkých a rozviklaných nohách. Ale začala jsem si dávat pozor, aby ze mne nezačala sršet sebeláska Dominy, která si chlapy dává k obědu. To by sotva skousl. Čas od času jsme si to pak zopakovali s jeho souhlasem, tentokrát s přichystaným ručníkem, protože proč pořád převlékat a prát povlečení. Stalo se z toho naše malé nemravné tajemství, kterému jsme říkali „na potápěče.“ Tuze mi to spravilo sebevědomí. Ale na sexu tolik nezáleží, je to s ním podobně jako s jídlem. Taky nemá smysl o něm pořád dokola mluvit, protože tolik variant se zase nepoužívá.

* - 8 - *

Začali jsme spolu rovnou naplno žít a já si s ním začala plánovat a zařizovat budoucnost. Další bydlení s mou matkou už stejně přestávalo dělat dobrotu. „To opravdu myslíš vážně žít s takovým děckem?“ starala se má matka, která s mým přestěhováním nebyla zrovna spokojená. „Ale mami, přece si nepověsím na krk staršího rozvedeného chlapa, kterého už jedna vyhodila z domu. Copak by nám to dělalo dobrotu? Já na někoho takového nemám nervy. To už raději děcko, jak mu říkáš,“ odvrkla jsem. „Navíc mi začíná táhnout třicítka a biologické hodiny se mi začínají plašit. Však se neodstěhujeme daleko, jen pár kroků, abys to měla k vnoučatům kousek.“ „Proboha, ty s ním chceš mít děti?“ děsila se máma. „No a s kým jiným? Však když se neosvědčí, vyhodím ho a budeme zase spolu,“ a máma se uklidnila. Zjevně mu nedávala valnou šanci. „Však to budu mít celé pod kontrolou já,“ dodala jsem a máma se uklidnila a souhlasila. Chtěla už mít svůj klid a já svou rodinu.

Nakonec jsem si mlaďocha nastěhovala do svého nového bytu a postavila jej pěkně do latě. Nešlo to lehce, ale i to se podařilo. Pevně, tvrdě, ale diplomaticky. Přičinlivě mi pak pomáhal s domácností, jen jsem trnula jaké to bude s dětmi, které mi nadšeně hned začal dělat. Ukázalo se, že svůj celý život bere se stejnou pečlivostí a spolehlivostí jako ty svoje převody a může být dobrý a rozumný otec. Fakt ideální muž, tedy s jistými výhradami, ale kdo z nás je bez chyby? Větší obavy jsem měla sama ze sebe, protože má genetická výbava ve věci dětí mohla být vážně narušená s ohledem na to, jaké dětství jsem prožívala já sama. A jaká bude má máma? Bude mi s vnoučaty pomáhat nebo se zase uzavře do své ulity jako tehdy a vnoučata budou chudáci? I když jsem opravdu chtěla být vzornou mámou a své děti zahrnovat bezpodmínečnou láskou, jedna věc jsou dobrá předsevzetí a druhou pak cesta vedoucí do pekel, kterou ta dobrá předsevzetí lemují.

Tak jsem toho svého kolouška seznámila se svým dětstvím a se svými pochybnostmi ohledně výchovy dětí. „Podívej se, já moc dobře vím, že z tebe bude hodný a milující otec, dost možná lepší než jaká budu já matka. Já sice jsem pevně rozhodnutá být vzorná a pečlivá, ale nevím, jestli dokáži snášet všechna ta úskalí, která na mne čekají,“ řekla jsem mu. „Pro jistotu ti dám dvě pravomoci. Jednak můžeš ode mne kdykoliv odejít, když se ze mne stane nesnesitelná jedubaba, jednak můžeš kdykoliv zasáhnout, když dětem začnu ubližovat: bít je, být na ně zlá a lhostejná. Ale hlavně máš právo mne upozorňovat, když se k podobnému jednání začne schylovat, a já nebudu smět na tebe kvůli tomu štěkat. Můžeš mi podobné jednání vytýkat a můžeš také ode mne odejít, třeba i s dětmi, a zůstat u sebe v tom kumbálu vedle dílny, ve kterém jsi dosud žil, nebo někde jinde. A zavolat na mne sociálku a třeba i policii, když se situace zvrtne,“

„Ale lásko, já přece o tobě tohle všechno vím a nebojím se života s tebou a myslím, že i děti dobře zvládneme,“ usmál se vědoucím pohledem. „Ty jsi paní šéfová, máš toho naloženo ažaž, že by se z toho jiní zcvokli, a zvládáš to. Zvládneme i děti a já navrhuji, že s nimi zůstanu doma já jako otec v domácnosti. Já vím, že toho moc neumím, ale než se děti narodí, naučím se všechno, co bude třeba.“ Jen jsem na něj zůstala civět s otevřenou pusou, protože tohle jsem fakt nečekala, a pak jsem přitakala hotovou sprškou polibků a chvály. Vytrhl mi opět trn z paty.

Stalo se jak řekl. Chodil se mnou na školení nastávajících matek, učil se vařit kašičky, přebalovat mrně, chovat je a krmit je a dělat všechno, co jsem ani já sama nevěděla. A taky se učil se mnou vycházet, když se moje hormony vzbouřily a udělaly ze mne hotovou saň. Utekl ode mne jen dvakrát, třikrát, ale víc už ne, a poslušně se vrátil, když jsem si pro něj s prosíkem zašla. Ano, zašla jsem pro něj já, paní šéfová, a omluvila jsem se mu a pokorně jej poprosila, ať se vrátí, že už jsem klidná. Pěkně mi spadl hřebínek. A on to vzal, nic nevyčítal, ale chápal mne a miloval mne. Možná až moc. Jako já jeho.

Jako první se nám narodil chlapeček a já, když jsem ho poprvé držela v náručí, jsem se do něj hned zamilovala a nepřestala ho milovat, i když se z něj stal pěkný otrapa, uvřískanec a uzlobenec. Však takoví mají správní kluci být, ne? Běda, kdyby se na něj někdo jen křivě podíval! Větší změna ale čekala mne. Moje tělo, které jsem do té doby brala spíše jako nutné zlo pro všechny projevy ženství, jsem si doslova zamilovala. Ano, právě pro to, že dokázalo vyprodukovat takový zázrak, jakým byl náš chlapeček a s pomocí všech těch nechutností, které my ženy musíme od svého těla snášet. V tom spočívá jejich pravý smysl a důvod a nemá smysl se nad nimi pozastavovat. Mají svůj důležitý důvod a úkol. A udělá je jen ze dvou mikroskopických buněk, které nenajdete, ani když o nich víte. No není to zázrak, to početí dítěte?

Dali jsme si kratší pauzu, aby si rodina pěkně sedla a začala vše zvládat, a pak si pořídili ještě holčičku. Do té se zase zamiloval její táta a pěkně ji rozmazlil. Prý udělat dírku v díře je známkou opravdového mistrovství. Kluka jsem zase rozmazlovala já a bylo to tak dobře, protože je lepší mít dvě rozmazlené děti než dva otloukánky, kteří se před rodiči strachy krčí, aby nějakou neslízli, a strachy ani neceknou.

A jejich babička, má máma? Už dávno vzdala svou marnou snahu být nejkrásnější ženou v okolí a ve vnoučatech se jen viděla. Viděla se i v jejich otci a nedala na něj dopustit za to, jak zvládal celou domácnost a přitom ještě si dokázal najít čas na ty svoje udělátka a pákové převody, kterými náš podnik z domova dál zásoboval. Máma přes počáteční pochyby nakonec jásala a dmula se pýchou, že její dcera dosáhla toho, o čem ona sama jen snila. Totální emancipace a evropského renomé totiž.

(Pokračování v příštích našich novinách)